O nás

Chov starokladrubských koní – rodinný hřebčín Dobrovských,

byl založen v roce 1986 v sousedním městě Vracově, kdy byly z Národního hřebčína  Kladruby nad Labem ( založeného císařem Rudolfem II. L.P. 1579 ), odštěpný závod   Slatiňany zakoupeny a přivezeny dvě první dvouleté vranky rodiny “E”, které byly připravovány k zařazení do chovu.

Očekávání chovatele Dobrovského Ladislava se však nenaplnilo… Představu a cíl chovatelského záměru tyto klisny nesplnily, neboť nedosáhly výškového limitu vzrůstu, proto byly v pěti letech prodány a práce započala znovu od počátku..

Byly zakoupeny již dospělé klisny z hřebčína ve Slatiňanech, byly připuštěny starokladrubskými hřebci, opět nastalo napjaté očekávání…

Záměr se zdařil, potomstvo očekávání naplnilo a po dalších čtyřech až pěti letech se stádo rozrostlo o další chovné klisny, tentokráte již z vlastního odchovu.

Tak běžel čas, připouštění, březost, narození, výchova nového jedince, jeden nový zázrak pro záchranu plemene starokladrubských koní… Vznikla naše Rodina lidí a starokladrubských koní…

Vzájemné poznávání je trvalý proces utváření Rodiny.

Dnes pro naši společnou Rodinu, v níž žijí pospolu lidé a starokladrubští koně, je hlavním cílem utvářet život umožňující prostředí v němž bychom dokázali pobývat ve společné harmonii, při vzájemné toleranci a pochopení každodenních potřeb všech našich těl i duší.

Pro naše odchovance hledáme lidi, kteří respektují skutečnost, že kůň není věcí, ale živou bytostí, která má své potřeby tělesného rázu, tedy jí… , spí… , hraje si i pro lidi pracuje… , především však má i své duševní potřeby.

Je živoucí bytostí, která si jako my lidé ráda vyhledává pro sebe své lidské přátele. Našim úkolem je  najít pro naše koně takové lidské bytosti, které jsou schopny námi odchovaným koním umožnit vzájemně naplněný společný život od okamžiku převzetí zodpovědnosti za zajištění veškerých potřeb až do konce jejich životní cesty.

Během společných let jsme totiž poznali to kouzlo bezbřehé lásky, pochopení a tolerance starokladrubských koní k nám lidem, jejich touhu po spolupráci, ochotu vyhovět našim přáním, schopnost prohlubování vzájemné komunikace, zájem o náš lidský svět, jeho vnímání i společné poznávání.

Poznali jsme, že starokladrubský kůń není přežitkem minulosti, že patří do naší současnosti, neboť ve světě, kde často vládne jenom lidská touha po moci a penězích, je schopen nám lidem poskytnout útočiště, můžeme se ho dotknout, vnímat jeho klid, na chvíli se zastavit, obejmout ho, hladit..

Můžeme s ním být, je živý jako my. Vnímá nás jako živé bytosti, je schopen se o nás postarat, když my se postaráme o něho. Ví, kdo je jeho Rodina a jakou z jeho strany potřebuje péči. Navzájem si pomáháme žít v této podivné době, společně jsme vstoupili do nového tisíciletí.. Společně kráčíme životem, přijímáme spolu vše, co nás na naší cestě potkává.

Je našim posláním všem, kdo chtějí naslouchat a vnímat, naše poznání sdělit!

Plníme svá předsevzetí a sen o znovuvzkříšení té jedinečné nenahraditelné koňské rasy o něž rovněž usilovali naši předkové. V roce 2018 jsme založili Hřebčín Dobrovský Vacenovice – Domov starokladrubských koní, z.s. jehož hlavním úkolem je každodenní ochrana kulturního dědictví – starokladrubského koně. Činnost spolku můžete podpořit např. zakoupením námi vydávaného benefičního kalendáře s fotografiemi ze života našich koní.

Profesor PhDr. et. MUDr. František Bílek, DrSc, nazývaný otcem české hipologie, již v roce 1925 pro tehdejší vládu československou o nich psal ve své vědecké práci jako o plemeni zcela jedinečném a výjimečném, s pevnou tělesnou konstrukcí, která i při těžké práci nijak neutrpí a ani při namáhavé práci po 20-ti letech nejeví význačných stop stáří.

Klisny rodící zdravá hříbata ještě ve stáří dvaceti let nejsou žádnou výjimkou.

Pevnou konstrukci tělesnou dosvědčuje nápadná zachovalost končetin starých koní jež jsou k práci používáni, což podle pana profesora  je u jiné rasy jev velmi řídký.

Proto vyzdvihuje i fakt, že s párem těchto koní bylo běžně možné jezdit kočárem po silnici z Kladrub do Prahy v jednom dnu tam a zpět.

Můžeme se i dnes ptát jako tehdy pan profesor:” Která z dnešních ras v Čechách rozšířených byla by schopná takového výkonu vytrvalosti na 160 km?”

Tehdejší ředitel kladrubského hřebčína ing. Matějíček  se o těchto koních ve své zprávě pro ministerstvo vyslovil jako o koních vyznačujících se zejména spolehlivostí, vytrvalostí i rychlostí, jako o koních, které pokud se rychlosti výkonu týká sotva jiná rasa předstihne, lepšího tahouna si hospodář podle pana ředitele nemůže přát…

A tak není nic divného na tom, že kouzlo starokladrubských koní postupně ovládlo celou naši rodinu Dobrovských, proto se dodnes ze všech sil dle svých individuálních možností věnujeme svým způsobem dle svého vnitřního přesvědčení záchraně tohoto výjimečného plemene koní, které je neustále ohroženo, poněvadž doposud nebylo dosaženo tzv. záchovného počtu jedinců ( 4500 ), dosažený počet uváděných žijících jedinců je necelých 1800. Z tohoto počtu je v současnosti mnohem méně než jedna třetina klisen a hřebců zařazena v aktivním reprodukčním procesu.

V současnosti je tady na hřebčíně zastoupeno jak stádo starokladrubských bělek, tak stádo starokladrubských vranek, rovněž starokladrubští hřebci v majetku hřebčína jsou zastoupeni v obou těchto variantách barev.

Klisny pocházejí z rodin A, B, C, E, F, G, I, M, P, R, S. V reprodukci jsou zařazeni 3 hřebci, další dva plemenní hřebci jsou již postaveni mimo tuto službu, užívají si zaslouženého odpočinku.

Od roku 1986 již bylo odchováno přes 200 hříbat.  Nám chovatelům i svým novým majitelům přinesli mnoho radosti.

Rodina Dobrovských pro svoje starokladrubské koně zakoupila v roce 2003 od Obce Vacenovice panenské, klidné, tiché místo, místo, kde chov starokladrubských koní snad bude moci pokračovat pro generace budoucí, i když se ve své podstatě od roku 1925 nic vlastně nezměnilo…

Starokladrubský kůň bojuje ve své vlasti o svoje místo na slunci stejně jako tehdy, když jejich hlavní zachránce prof. Bílek tehdejším mocným psal, že za drahé peníze se k nám dovážejí cizí rasy, které ztěžka u nás prodělávají aklimatizaci, které se u nás nedovedou ustálit, třebaže se importují po řadu desetiletí. Zatímco kladrubáci jsou jedinou vysloveně českou rasou koně, z nejmohutnějších mezi teplokrevníky, jsou od staletí na naší půdě vyrostlí a k ní tedy mnohem lépe přizpůsobení než plemena cizí.

Starokladrubského koně považoval za jedinou českou rasu koně „zasluhující jakožto plemeník a produktor dobrého hospodářského a elegantního kočárového koně veškerou pozornost ze strany chovatelů a plnou rehabilitaci za strany státu“.

A tak společnými silami jakožto rodina Dobrovských bojujeme o jejich záchranu více jak třicet let a snad se společně s nimi, našimi starokladrubskými koňmi, té plné rehabilitace dožijeme!